Popis:

Také nazývaná Pionýr. Vyrobce – Považské strojárne . Výroba v letech 1967-1978. Motor je dvoudobý, vzduchem chlazený ležatý jednoválec se zdvihovým objemem 49,9 cm³.

Původ a historie:

Historie mojí Jawy není úplně známá. Jak to vlastně všechno začalo? Na střední škole se mi líbila jedna holčina. Jmenovala se Dana. Jezdili jsme stejným autobusem do školy a já po ní pořád pokukoval. Ale nevěděl jsem, jak ji oslovit. Jednou seděla v autobuse s kamarádkou za mnou a já jsem slyšel, jak se baví o motorkách. Dana prý měla Pionýra a ráda na něm za vesnicí jezdila. Najednou bohužel přestal jezdit a táta ho dal do šrotu. Danu to tenkrát moc mrzelo.
Již od patnácti let jsem vlastnil Škodu 100 a každý měsíc jsem chodil do garáže auto startovat a kontrolovat pneumatiky, zda jsou řádně nafoukané. Garáž byla u náměstí a přes náměstí byla zmrzlina. Pár dní po rozhovoru dvou dívek jsem byl v garáži. Bylo teplo a proto jsem šel na zmrzlinu. Přímo před ní stalo auto s károu, na které byl naložený pionýr. Bohužel byl ve špatném stavu. Hned mě blesklo hlavou – Pionýr a Dana. Zeptal jsem se tedy, čí je a co s ním chtějí dělat. Odpověděli mi dva pánové, že je jejich a vezou ho do šrotu. Tak jsem jim řekl, že je to škoda a zeptal jsem se, jestli mi ho dají. Nebyl to pro ně problém. Hned se ptali, kam ho mají odvést. Řekl jsem, že jen tady přes náměstí. Pionýra složili před garáží a odjeli.
Teprve až teď jsem se podíval, jak vlastně vypadá. No byl to totální vrak. Chybělo mu přední světlo, budka byla nabouraná, chyběl tachometr, netroubil, plech pod sedlem byl pomačkaný, kola rezavá a z pneumatik lezla látka, jak byly sjeté. Na stupačkách chyběly gumy a byl samozřejmě bez papírů. Hezké na něm bylo snad jen sedadlo. Ale motor po malém seřízení běžel.
No a brzy jsem zaslechl opět rozhovor Dany s její kamarádkou. Říkaly, že se o víkendu uvidí a půjdou na zříceninu hradu. Tak to byl den D. U pionýra motor běžel, ale startoval pouze na roztlačení. Kola jsem dofoukal, ale zadní se pozvolna vyfukovalo. Narychlo mě na tom kamarád naučil jezdit a i s ním jsem vyrazil bez řidičáku a papíru na zříceninu hradu. Cestou jsme minimálně čtyřikrát dofukovali zadní kolo. No a tak jedem a světě div se, kdo to nejde proti nám? Dana s kamarádkou. Hned na nás volala: „Jé čau, ty máš Pionýra? Mužů se svést?“ Kamarádku tam nechala a už jezdila. No a byla ruka v rukávě. Po pár dalších setkaní jsme spolu začali chodit. Jezdil jsem za ní každou chvíli na Pionýru do  asi 3 km vzdálené vesnice, samozřejmě načerno, a tam jsme spolu za vesnicí jezdili. Za čas, aby nebyly problémy, jsem motorku nechal u ní v garáži a jezdil za ní na kole. Spolu jsme pak na motorce jezdili za vesnicí. Postupem času jsme na něj koupili i nové plasty. S Danou, když nám bylo sedmnáct, jsme úspěšně prošli autoškolou a už jsme na půl mohli oficiálně jezdit. Pionýra jsem pomalu a postupně renovoval. Co šlo opravit se zrestaurovalo. Co nešlo opravit se vyměnilo za originální díl. Na blatník pod sedadlem jsem dal i chromový nápis Dana. Sehnal jsem k němu i doklady – dokonce stejný rok výroby. Původní štítek na motorce byl. Dělal se motor, kola a nakonec dostal nový lak – barva samozřejmě odpovídala té původní. A nápis Dana tam je dodnes. Tak takhle jsem přisel k Pionýru.

Technické údaje:

Rok výroby: 1976
Vrtání: 38 mm
Zdvih: 44 mm
Kompresní poměr: 9,2:1
Plnění: karburátor Jikov 2917 PSb (hl. tryska 68, tryska volnoběhu 38)
Výkon: 2,6 kW (3,5 k) při 6500 ot./min.
Převodovka: třístupňová
Brzdy: vpředu celonábojová bubnová, vzadu celonábojová bubnová
Pneumatiky: 2,50 x 16″ – 1,5 atp., zadní 2,75 x 16″ – 1,9 atp.
Rozvor: 1165 mm
Rozměry: 1780 mm (l), 600 mm (w), 930 mm (h)
Kapacita nádrže: 5,5 l (rezerva 0,75 l)